Listopad 2009


Vychrtlá :-)

24. listopadu 2009 v 12:00 | Tereesek |  Můj deník
Ach jo.. proč nejsem takhle hubená...

140. Kusovka

22. listopadu 2009 v 12:53 | _Felis_ |  Kusovky

Mému blogu je rok!

22. listopadu 2009 v 8:41 | Tereesek |  Narozeniny-svátek

HAPPY BIRTHAY TO MY BLOG!

HAPPY BIRTHAY TO THIS BLOG!

Tomuhle blogu je krásný interenetový blog!

Já vím, že to zvládno mnoho blogů, ale celý rok.. s jistými přestávkami :) jsem to zvládla i já.. provozovat celý rok, tenhle blog!


Nová spolumajitelka - narozeniny

21. listopadu 2009 v 16:07 | Tereesek |  Blog
Jak už jste si jistě všimli.. je tu nová spolumajitelka.. _Felis_ !! A mimochodem.. zítra je mému blogu rok! Jupí!!

Nová spolumajitelka

21. listopadu 2009 v 9:26 | _Felis_ |  Blog
Ahojky lidičky! Odteď jsem novou spolumajitelkou blogu. Budu tu vypomáhat atd. Tereeskovi.

Happy Birthay!

18. listopadu 2009 v 13:48 | Tereesek |  Narozeniny-svátek

HAPPY BIRTHAY TO MY BLOG!

HAPPY BIRTHAY TO THIS BLOG!

HAPPY BIRTHY, HAPY BIRTAHY!

Tomuhle blogu je rok, krásný internetový blog!

Myslím, že je úspěch když někdo vydrží jen půl roku,

ale já to zvládla rok! Jako spoustu jiných blogů!

Tomuhle blogu.. jeden, krásný rok!


K vánocům asi budu mít telefon!!

15. listopadu 2009 v 14:57 | majitelka blogu
Ahojky!
K Vánocům asi budu mít telefon (teda určítě). TADY JE JEHO FOTO :

Buď v černý barvě nebo bílý, ale asi spíš ČERNÝ!

Narozeniny - blog

15. listopadu 2009 v 14:14 | majitelka blogu |  Narozeniny-svátek
Můj blog má přesně za 7 dní (týden) narozeniny!

Happy...

Nikdo se nepřidá? Škoda.. pokud, ale chcete být NEJ! Tak pokračujte!

Texty pro SBéčka

14. listopadu 2009 v 22:15 | majitelka blogu |  Oblíbené blogy
Jsou zde takové.. krátké texty pro SB. P.S.: Nemám co dělat !!


Nicool - pěkné SB, málo chodí
Papik - SB super, kromě toho, že nechodí
Natálka - není SB, prostě oblíbená stránka
Klárka - není SB, prostě oblíbená stránka
Heda,Ninula a Naty - není SB, prostě super stránka
Natka - není SB, prostě oblíbená stránka
»Miss«»Felis☼Angel« ♥SB♥ - tohle SB, by si každý přál, je skvělé, přímo senzační
Kája - není SB, prostě oblíbená stránka
Áňa - není SB, prostě oblíbená stránka
Amynka - dobré SB, moc nechodí
Ájinka23 - super SB, někdy chodí
Aduškáá & Renysek00 - dobré SB, ale nechodí
Sweet-girls - není SB, prostě super stránka
_KiKuSheQ_ - dobré SB, ale nechodí
Veve79 - dobré SB, moc nechodí
Můj blog s Six Best - není SB, prostě oblíbená stránka

MOŽNÁ - nová spolumajitelka

14. listopadu 2009 v 22:04 | majitelka blogu |  Aktuálky
POkud moje SB měsíce _Felis_ pořád má zájem, o to stát se spolumajitelkou tohoto blogu, tak ať vyplní tohle :
Přezdívka :
Jméno (stačí křestní) :
Věk :
Pořád chceč být spolumajitelkou?

Jestli chceš, tak ti pak na email pošlu heslo.
Předtím na tyhle otázky :
○ Nick
○ Jseš holka nebo kluk
○ Křestní jméno
○ Kolik ti je let
○ Grafické programy, které máš (pokud nějaké máš)
○ Všechny blogy, které máš (jestli nějaké máš)
○ Všechny emaily, které máš
○ V jaké dny chodíš na svůj blog a v kolik hodin
○ O čem máš převážně blog (jestli nějaký máš)
Si vyplnila tohle, pořád to platí? :
1. »Miss«»Felis☼Angel«
2. holka
3. Tereza
4. 11
5. jen Malování
6. svet-myma-ocima.blog.cz, felisin-terky.blog.cz, bradavice-town.log.cz
7. terka.sik@seznam.cz a bradavice.town@seznam.cz (tento patří k nradavice-town.blog.cz)
8. to vážně netuším
9. 1 o zvířatech, 1 o Bradavicích a 1 o všem možným

Jestli pořád budeš chtít se stát spolumajitelkou, tak ti pak napíšu na emial pravidla a heslo, jo? pravidla budou tipycký, jenom nějkaý takovýhle : Nesmíš měnit design bez mluvení o tom se mnou atd. .. bude jich pár! Už se moc těším!

Bez naděje - 5. kapitola Dopisovací kamarádka

13. listopadu 2009 v 21:38 | majitelka blogu |  Příběhy či povídky
Četla jsem dopis od Loly Wood :
Milá Ello!
Jmenuji se Lola Wood
a mám také tyhle problémy,
jsem ošklivá a hloupá, pořád chodím pozdě na hodiny ve škole a nikdo se mnou nemluví.
A proto jsem na všechny tak zlá, protože si se mnou nikdo nepovídá.
Našla jsem tvůj modrý balonek,
doletěl na hřbitov, kde je pohřbená moje babička a tam sem ho taky našla.
Ležel hned vedle hrobu mé babičky.
Jestli chceš, tak můžeme být dopisovací kamarádky.
A jestli chceš, můžeme se někdy sejít,
protože nebydlím tak moc daleko od tebe.
Jsem ráda,
že jsem našla tvůj dopis.
A kolik ti je let?
Mě je jedenáct let.
A jak se vlastně máš máš?
Já se mám dobře.
A máš nějaké sourozence?
Já nemám.
A s kým žiješ?
Já s babičkou a mamkou.
Mamka s taťkou se rozešli a k taťkovi, vždycky na výkend jezdím.
Promiň, moc mluvím.. teda píšu :) .
Tak mamka říká, že už mám končit,
protože budou dávat můj oblíbený seriál,
tak ahoj!

Tvá dopisovací kamarádka, LOLA.

Když jsem dočetla dopis usmívala jsem se a běžela jsem do pokoje, kde jsem dala dopis do poličky. Poté jsem se převlékla do tepláků a trička. Sedla jsem si do mého křesla a nudila jsem se. Vzala jsem si papír a tužku a kreslila jsem na papr kolečka, potom nějaké oči a potom nějaké vlasy. Když jsem doopravdy už nevěděla, co mám dělat, tak jsem přemýšlela. Přemýšlela jsem o tom, jaké by to bylo, kdybych byla oko, nos nebo pusa, mozek něbo třeb kůn, pes, delfín, žirafa, slon nebo medvěd, pak jsem přemýšlela, o tom jaké by bylo, kdybych byla bezdomovkyně, prezidentka, sherifka nebo nějaká politička, zvěrolékařka, kuchařka, dětská pečovatelka, pošťačka, modelka, herečka, režisérka, zpěvačka a spoustu dalších. Bylo to takové zajímavé. V tom se ozvalo zaťukání. "Dále" řekla jsem. Vešla matka. "Ello, co to mělo znamenta, kde jsi by.. hm.." řekla matka. Sedla si na židli vedle mě. "Ello, měla by sis psát deník" pobídla mě matka. "Cože?" zeptala jsem se. "No, teď toho lituju, že když jsem byla v tvým věku, tak jsem si nepsala deník.. třeba, až budeš starší, tak by sis ten deník mohla přečíst a zjistila bys, co jsi dělala, přesně v ten den, víš, jak je to zajímavý?" řekla matka s úsměvem. "Na to něco je" řekla jsem. "Tak dobře, budu si psát deník" řekla jsem matce.

----------------------------------------------------------------------------------------
Jak se vám to líbilo? Vaše rady a tipy pište prosím do komentářů.

Příběh na pokračování..

8. listopadu 2009 v 19:36 | majitelka blogu
Tady je Příběh na pokračování, což znamená že napíšu např. Byla jedna holka a ta.. a někdo v komentářích bude pokračovat jako např. ..měla spoustu pěněz, ale... atd, chápete? A všechno co do příběhnu nepatří pište do závorek. Takže :

Najednou jí napadlo...

Bez naděje - 4. kapitola Trapas na večírku

8. listopadu 2009 v 19:32 | majitelka blogu |  Příběhy či povídky
"Ahoj" šepla jsem té holce s úsměvem. "Já jsem Ella a jsem tu nová" zašptala jsem, aby nás neslyšel pan učitel Brynne. "Hm a co má jako bejt?" řekla ta holka. Zamračila jsem se na ní a pak si jí už nevšímala. Když skončila hodina, tak jsem seděla v lavici a nuděla se. V tom mi někdo šáhl na rameno. "Hej ty.. nová" řekl nějaký holčičí hlas. Otočila jsem se a stála tam jedna z těch dvou holek, které se předtím pořád smály. "Já jsem Miranda" řekla ta holka. usmála jsem se na ní. "Já jsem Ella" pozdravila jsem jí. "Ello, já pořádám večírek, teda starší brácha pořádá večírek, je to dneska, přijdeš?" zeptala se Miranda. To je skvělá příležitost, jak si najít kamarádku, pomyslila jsem si. "Jasně, moc ráda" usmála jsem se na ní. "Jo a je to tady" podala mi lísteček. "Je to Nahá párty, víš?" dodala Miranda. Vzala jsem si od ní papírek a zastrčila si ho do kapsy. "Jak to myslíš?" zeptala jsem se jí. "No, to znamená, že musíš mít jenom kalhotky, nějakou podprsenku a deku přes sebou, víš?" řekla s úsměvem Miranda. Cože? pomyslila jsem si. To mě uvidějí skoro nahou.. "No.. dobře, mamce to asi vadit nebude, příjdu" řekla jsem. "Dobře, tak se tam uvidíme" řekla Miranda a odešla. Pak jsem ji ještě sledovala, protože šla za tou druhou holkou a spolu se na mě koukli a smály se. Usmála jsem se, protože si mě někdo konečně začal všímat. Tady to bude úžasné, pomyslila jsem se. Ve škole, doma, všude... Když skončila škola, šla jsem rovnou na autobus, mamka mi říkala, že pojedu autobusem pět zastávek a pak půjdu pěšky a pěšky domů už trefím. Šla jsem teda na autobus, tam jsem nasedla na ten správný a vydala jsem se do autobusu. Čtyři zastávky jsem stála a pak jsem si na ty dvě sedla. Přemýšlela jsem o tom jaké by to bylo, kdybych byla oblíbená, hezká, hubená, chytrá a skvělá! Když jsem tam dojela šla jsem po jedné dlouhé ulici a pak přešla jeden přechod a ještě chvíli jsem šla. Když jsem tam došla, tak jsem se koukla do schránky, jesli někdo nenašel mé balonky. Otevřela jsem novou, krásně černou s bílími a šedými pruhy, schránku. Vyndala jsem nějaké dopisy, bylo jich tam pět. "Jůů" řekla jsem. "Těch je tu hodně" dodal jsem a vzala je do ruky. Četla jsem názvy, kdo je poslal. "Teta a strejda Bronte.. babička Irving.. Emily Nash..." četla jsem. "Lola Wood..." pokračovala jsem. "Betty Brolin a Benedikt Bolan" dočetla jsem. Emily Nash je mamky kamarádka, Lola Wood je.. no nevím, Betty Brolin je taky kámoška mamky a Benedikt Brolin je mamky bratranec. Odemka jsem a pak dveře zabouchla. Na stůl jsem hodila dopisy a vyndala jsem si papírek s časem a adresou od Mirandy. Je to dnes v té ulici hned vedle téhle ulice a je to už za půl hodiny. Vzala jsem si krásné, černé, nové kalhotky. A z mamky skříně jsem vyndala černou podprsenku a nandala jsem si jí, nakonec jsem přes sebe hodila deku, protože bylo teplo a svítilo krásně slunce, tak mi to nevadilo, protože to vypadalo jako plavky. Musela jsem se tomu smát, to jsem nikdy nedělala. Koukal jsem se na hodiny. "Sakra, už je to za pět minut" kvílela jsem. Ryhcle jsem vyběhla ze dveří a zamkla jsem je. Šla jsem do toho domu. Jenom jsem zahla kolem našeho domu a šla chvíli rovně. Hledala jsem číslo domu dvanáct. Když jsem ten dům našla šla jsem tam a zazvonila jsem. Nějaký kluk v takových.. něco mezi slipymi a kraťasmi, mi otevřel. "Ahoj" řekla jsem mu. "Mě pozvala Miranda" řekla jsem s úsměvem. V tom mě Miranda s tou druhou holkou ze třídy vvyfotila. Teda vyfotila mě a toho kluka ve dveřích, který také zíral. Obě se smáli a běželi po schodech nahoru. Než mi došlo co se stalo, ten kluk ve dveřích do mě strkal. "Ta mrcha nás vyfotila" řekl ten kluk rozzlobeně. "Hele.. já jsem se ještě nepředstavila, takže.. jmenuju se Ella a.. co se tady jako děje?" zeptala jsem se toho kluka. "Moje ségra... nás spolu vyfotila v tomhle" řekl naštvaně ten kluk a ukázal nám na spodní prádlo s dekou. "Jak se vlastně jmenuješ?" řekla jsem. "Dave a jsem brácha Mirandy" řekl nadštvaně. Ten není Mirandě vůbec podobný, pomyslila jsem si. "Hele, tak já jdu, ikdyž jsem teď přišla, jo?" řekla jsem. "Jo, hm, já jdu zabít Mirandu, jo?" řekl Dave. Vyšla jsem ze dveří a běžela domů. Když jsem dorazila domů, čekala tam rozzuřená Bella. "Ty.. kde si byla?" zeptala se mě Bella a zírala na mě. "To je jedno" řekla jsem. "Hm a sundej si tu mamky podprdu jo?" řekla Bella. "Jo" řekla jsem naštvaně. Naštěstí jsem neměla úkol, šla jsem ke stolu a vzala jsem si ten dopis od Loly Wood. Četla jsem.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jak se vám to líbilo? Vaše rady a tipy pište do komentářů.

Vyřazování SB

8. listopadu 2009 v 11:55 | mejitelka blogu |  Oblíbené blogy
SB, KTERÉ SI URČÍTĚ NECHÁM :
_Felis_
Amynka
Ájinka23
_KiKuSheQ_
Celebrita
Veve79

SB, KTERÉ SI MOŽNÁ NECHÁM :
Nicool
Bebetka
Papik
Míša
Aduškáá & Renysek00
Temiska

Všem se moc omlouvám, všichni SB byli skvělý a všechny mám ráda, ale tak to prostě je... a navíc se vůbec nezapsali a nechodí na můj blog! Ty SB, které si určítě nechám buď chodí často na můj blog nebo mají úžasný blog a někdy obojí!

Bez naděje - 3. kapitola Nová škola

7. listopadu 2009 v 17:55 | majitelka blogu |  Příběhy či povídky
Když matka přišla z koncertu zhruba v půl jedné ráno, zrovna jsem se probudila. "Mamí, jseš to ty?" řekla jsem do tmy. "Jo, spi, zlato" odpověděla ospalá matka. "Mamí, kdy půjdut do tý nový školy?" zeptala jsem se nadšeně. "Zítra, ale teď běž spát" šeptala matka. "No jo" odpověděl jsem a znovu si lehla do postele. Byla jsem hodně unavená, tak jsem hned usla. Potom konečně bylo ráno. "Ello" zařval známý hlas a třesl se mnou. "Ello, dělej, už jsi měla být oblčená" řekla mamka, která hrozně pospíchala. Rychle jsem vstala a pak jsem si to uvědomila. Já jdu dneska poprvé do nové školy a normálně se tam budu učit. Byla jsem tak nadšená, že jsem se rychle oblékla, nasnídala, vyčistila zuby učela a ještě pár věcí. Oblékla jsem si bundu a boty a běžela za mamkou do auta. Rychle jsem vlezla dozádu, kde už čekala Bella. Připoutala jsem se a společně s matkou a Bellou čekala, až Nella příjde. "Kde je.." zaklela matka. "Co já vim" řekla Bella s žvýčkou v puse. "Nemůžem jet bez ní?" řekla jsem a v tu chvíli nasedla Nella dopředu vedle matky. Matka nastartovala a jela. "Nello, kde jsi byla, teď máte míň času než se do tý vily nepřestěhujem, protože je ta škola dál, jasný? Ale za tejden to už bude v pohodě" řekla rozzlobeně matka. "Jo" suhlasila jsem. "Hm" dodaly součastně Nella a Bella. Když jsme tam dojeli Nella a Bella rychle šli do školy a já ještě chvíli jela, oni jely do té stejné školy, ale já jela do nové. Společně s matkou jsem vystoupila a na jednom ramenila mi vysel batoh. Matka se mnou šla dovnitř školy, kde jsem se pořád rozlížela. Tady je tak velká škola, pomyslila jsem si s úsměvem. Chvíli jsem s matkou hledali třídu, ale pak jsem jí našli. "Ello, tady to je, jdeme za učitelem, jo?" řekla matka. "Učitelem?" zopakovala jsem. Já myslela, že budeme mít učitelku, pomyslila jsem. "Ano" kývla matka. Společně jsme vešli do třídy. Byli tam samý kluci, kromě dvou holek, které se pořád smáli. "Dobrý den" pozdravila matka nějakého muže, nejspýš mého učitele. "Dobrý den, vy musíte být paní Virgo a tohle musí být... Ella, že ano?" řekl ten pán. "Ano" odpověděla matka. "Ahoj Ello, já jsem tvůj třídní učitel pan Brynne" podal mi ruku pan učitel. "Dobrý den" usmála jsem se, protože se zdál milý. "Ello, já si popovídám s maminkou a ty si zatím sedni třeba sem" a ukázal na třetí řadu ze čtyř. Matka s panem učitelem šli k jeho stolu a o něčem si povídali. Já už jsem minulý týden dostala učení, tak jsem si ho připravila na stůl. Když matka odešla a hodina začala pan učitel začal říkat, takové přivítání se mnou. "Milí žáci, ode dneška sem bude chodit nová žákyně... Ella" vytáhl mě z lavice a všichni si mě prolížely. "Chovejte se k normálně, jako by sem chodila mnohem déle, buĎte na ní hodní" dopověděl pan učitel Brynne a pustil mou ruku. Sedla jsem si a čekala až zkončí hodina. Těsně před koncem hodiny někdo rozrazil dveře. "Pardon, pardon mě ujel bus" řekla nějaká uddýchyná holka ve dveřích. "Lolo, už zase.. o třičtvrtě hodiny?" řekl pan učitel Brynne a koukl se na hodiny a pak znovu na tu holku ve dveřích. "No já..." říkala ta holka a sedla si vedle mě. Vyndala si učení a pak si mě všimla.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Jak to s tou holkou ve dveřích, neboli Lolou dopadne? Své tipy a rady pište do komentářů.

Blog.cz

4. listopadu 2009 v 14:29 | majitelka blogu |  Aktuálky
To co sem teď píšu je velmi důležité!
www.blog.cz je sránka, na které si můžete založit Blog, což je webová stránka, jako tahleta. Prosím všechny, aby se tam koukli, přispějou tak, do jedné soutěže, moc všem děkuji!

Bez naděje - foto rodiny

3. listopadu 2009 v 19:50 | majitelka blogu |  Příběhy či povídky
Rozhodla jsem se, že sem dám fotku mojí, mamky, ségry a druhé ségry. A na téhle fotce nevypadám tlustá, ale jinak vážně jsem.




Bez naděje - 2. kapitola Smůla až na paty

3. listopadu 2009 v 19:28 | majitelka blogu |  Příběhy či povídky
Sakra, pomyslila jsem si, co tu ta blondýna dělala? John se k ní rozběhl a mračil se. "Hej" zařval na ní. "Co tu děláš?" řekl rozzlobenně. "Jsem tvoje starší ségra, sice nevlastní, ale ségra, tak mi neřikej, že tě nemůžu vyzvednout", zamračila se. Pomyslila jsem si, že John je sice hezký, ale je to blbec, směje se mi a je blbej. Už ho nemiluju, blbce. "Blbečku", zašeptala jsem a zamračila se na něj. "No to teda nemůžeš" zařval John. "Akorát mě strapňuješ" ztišil John hlas. Ta blonýda se na něj zamračila. "Dělej, nastup do auta", řekla rozzuřeně. Koukl se na ní a nastoupil do auta. Pak jsem si jich nevšímala a šla domů. Šla jsem okolo květinářství, kde pracuje naše sousedka, ale dneska tam nebyla. Šla jsem k přechodu a tam počkala na zelenou. Když blikla zelenpřešla jsem ulici a šla jsem kolem jednoho domu, pak jsem pokraččovala kolem Cukrářství, které se zrovna dodělávalo. Pak jsem ještě jednou přešla přes přechod a došla v autobusu. Přijel mi autpbus a já jsem nasoupila. Sedla jsem si na místo vedle dveří. Jela jsem tři zastávky a pak vysoupila. Šla jsem směrem k našemu domu, přes takový malý dětský park, ve kterém byli dvě děti s tatínkem. Šla jsem dál kolem domu, kterému jsem dříve říkala ,,Balonkový house" a tak jsem mu říkala, protože, tam bydlel a ještě bydlí pán, který prodává balonky v jednom obchodě a mě je dává zadarmo. Šla jsem k němu protože hned dům od jeho domu byl náš dům. Zazvonila jsem, protože mě napadlo, že bych si nějaký balonek mohla vzít. "Už jdu, už jdu", ozvalo se za dveřmi. V tom vykoukl malý plešatý pán s brýlemi na nose. "Ahoj", pozravila jsem ho. "Jé Ello, co tu děláš?" zeptal se s udivením pan Perry. "Nemohlabych si vzít jeden balonek?" usmála jsem se na něj. "Jo, jasně, jenom pro něj dojdu", řekl pan Perry. Někam šel a po chvíli vykoukl s dvěma balonkami jeden byl zářivě červený a druhý modrý. Podal mi balonky, tak jsem si je vzala. "Děkuju", poděkovala jsem. "Nemáš za co", řekl s úsměvem. "Ahoj", rozloučil se. "Ahoj" řekla jsem a šla domů. Šla jsem asi 3 minuty a došla jsem před dům. Vyndala jsem si klíče z kapsy a odemka jsem. Když jsem byla vevnitř pořádně jsem zabouchla dveře a klíče jsem si zpět strřila do kapsy. Pak jsem se rozběhla do pokíčku a tašku jsem hodila na zem. Běžela jsem ke stolu. Lepidlem jsem přilepila provázky balonků, na stůl, aby drželi na místě. Vzala jsem si dva malinké papírky a napsala na ně : Ahoj! jmenuji se Ella Virgo jsem tlustá, ošklivá a hloupá, nikdo se mnou kromě mamky nemluví a pak učitel si na měj zasedl a je mi 11 let. Pak jsem napsala jseště napsala adresru a přdělala to na červený balonek. To samé jsem napsala na druhý papírek a dala na modrý balonek. Pak jsem oba papírky vzala a běžela s nimi na zahradu. tam jsem se pustila ven a chvíli je pozorovala. Jako první zmizel ten modrý. Doufala jsem, že doustanou nějakou odpověď. Pak jsem šla dovnitř a z tašky jsem vyndala úkol. Bylo 12 příkladů z Matemaatiky. Ach jo, pomyslila jsem si, Matematika mi nejde, vůbec! Počítala jsem příklady. Pak jsem dokočil úkol a strčila ho do tašky, kterou jsem zavřela. "Porostě se mi lepí smůla na paty" řekla jsem. A řekla jsem vám už... to...? Aha, já vám to ještě neřekla. My se přestěhujeme do jednoho domu, který se teď dodělává a na ty lístečky jsem dala tamtu adresu. Už za týden tam půjdeme a normlně tam budeme bydlet a je to krásná vila se zahradou, půdou a bazénem, všechno je tam luxusní, moderní, čisté a nové! Budu chodit do nové školy!

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tak co... jak se vám to líbilo? Jestli máte tipy nebo rady, tak je pište do komentářů!

Bez naděje - 1. kapitola Hrozný svět

2. listopadu 2009 v 15:22 | majitelka blogu |  Příběhy či povídky
"A proč?" řekla jsem naštvaně matce, která čekala na odpověď. "Promiň Ello, ale já vážně musím na ten koncert, vždyď jsem ti to říkala už dva měsíce", řekla rozzlobeně matka. "No jo", řekla jsem, vzala si tašku a bouchla dveřmi od auta. Matka mi mávala, mávla jsem jí a smutně jsem běžela po hnědé cestičce do školy. "Hej tlustoprdko, kam tak letíš?", ozvalo se za mnou. Otočila jsem se, to byl Samuel, můj spolužák a smál se. Chtěla jsem mu jednu vrazit, ale musela jsem do školy a nechtěla jsem mít další proběmy s naším třídním učitelem Etem, který si na mě zasedl. Otočila jsem se a šla rychlostí blesku do školy. Když jsem byla konečně před vstupními dveřmi do školy, šáhla jsem po klice. Otevřela jsem dveře, šla jsem směrem do třídy, když v tom jsem zakopla a spadla na zem. Chytla jsem se takové tyče, které vysí na stěně, abych se zvelda. Nešlo to, pak jsem se přitáhla ještě jednou a strhla jsem tu tyč a bouchla se o ní do hlavy. "Au", sténala jsem. V tom zazvonilo a já pořád nebyla ve třídě. Rychle jsem tu tyč opřela o zeď a běžela do třídy, ale v tom jsem znovu spadla, ale tentokrát kvůli tomu, že jsem vrazila do pana učitele Eta, který stál přede mnou se skříženýma rucema. Vstala jsem ze země. "Parodn, pardon" zasténala jsem. "Kdo už měl sedět na svém místě, ale ještě tam nesedí?" zeptal se rozzuřený učitel Eto. "Já" řekla jsem smtně a zároveň rozzlobeně. "A kdo strhl tu tyč?" zeptal se ještě rozzuřeněji pan učitel Eto. "Já" přiznala jsem. V tom mi vytekla slza, rukou jsem ji utřela. "Koukej se mi do očí, když s tebou mluvím" řekl nakvašeně pan Eto. Koukla jsem se mu do očí, ale moc to nešlo jak se mi koukal přímo do duše. Ukázal na dveře od třídy. Vešla jsem do třídy, ve které už všichni seděli na svých místech a smáli se a ukazovali na mě. Někteří si posílali papírky a přitom se na mě pořád koukaly. Usedla jsem do lavice a uřela jsem si slzy, které mi během rozhovoru s panem učitelem ,,Hnusákem Etem" vytekly. Připravila jsem si učení a doufala, že už zkončí hodina. Ale vůbec jsem nedávala pozor a přemýšla o tom, co bych mohla dělat až budu dospělá, kolik chci mít dětí, jak chci aby vypadaly, o dvou patrovém domě, který patří mě a mé rodině, o mém manželovi, o tom, že budu krásná, hubená a chytrá, o tom, že budu nejbohatčí žena světa a o ještě mnohem více věcí. "Ello?" řekl rozzuřený pan učitel Eto. "Poslouchala jsi mě vůbec?" praštil rukou do stolu pan učitel Eto. "Ano, poslouchala", lhala jsem. " Tak pojď sem, ukázal na místo vedle tabule, a řekni celé třídě, co jsem teď říkal" řekl pan učitel Eto. Stoupla jsm si vedle ta bule a začala jsem. "Am... om... em... ehm... no... já vlastně... si to už moc nepamatuju", vykvikla jsem ze sebe. Celá třída se smála a pan učitel jen kroutil hlavou a z nohy na nohy přešlapoval a mračil se. Chce se mu čůrat, pomyslela jsem si. Jestli jo, tak ať odejde a zbavím se ho, přemýšlla jsem dál. "No jasně, ta koza pitomá neví" řekl s usměvem již zmíněný Samuel. Všichni se smáli, kromě mě a pana učitele. Já jsem skoro brečela a pan učitel se koukl na Samuela a dodal "A ty víš, tak sem pojď místo Elly ty a ty jsi Ello jdi sednout", mračil se pan učitel. Díky bože, pomysela jsem si. Utřela jsem si slzy a pozorovala pana učitele, Samuela a třídu. "Tak řekni ty, co jsem teď říkal" řekl pan učitel a setřel si pot z čela. "No... vy jste říkal... vy jste přece říkal ať si tlustoprdka-smraďoška-koza jde sednout", řekl Samuel a smál se jako o závod. Celá třídy kromě mě se smála. Pan učitel se naštval a ukázal na dveře a koukal se zlým pohledem na Samuela. "K ředitelovi" řekl pan učitel. Celá třída se přestala smát. Samuel šel směrem ke dveřím. "To je voprus, uplný týrání dětí" řekl rozzlobeně Samuel a práskl dveřmi. Po zbytek hodiny jsem si kreslila, protože pan učitel s panem ředitelem řešil něco o Samuelovi. Když zazvonilo na přestávku. Běžela jsem na záchod, ale najednou se to stalo, zastavila jsem se, protože nejhezčí kluk u nás na škole, John McDonald sedí ve vedlejší lavici a hraje v televizi, často chodí na druhou hodinu, ale panu učiteli je to vždycky jedno, protože je slavný. A já jsem do Johna tajně zamilovaná. Šla jsem kolem něj pomalu. "Ahoj" řekla jsem hezky s úsměvem. "Nazdar tlustoprdko, tak co ryby, berou?" řekl John s úsměvem. Ach jo, pomyslela jsem si, už je to tu zase, tohle mi říká pořád, protože mám fobii z ryb. Usmála jsem se. Na chvíli jsem úplně zapoměla, že pořebuju na záchod a šla jsem s ním před naší třídu. Pomocí kliky jsem otevřela dveře a vešla jsem s Johnem do třídy. "Johne a jestli chceš, tak ta tvoje lavice, je mokrá, protože Thomas ji polil, tak si můžeš sednout ke mě", řekla jsem upřímě a s úsměvem. "Radši budu sedět v mokrý lavici, než s tebou" smál se John. Běžela jsem na záchod a už jsem ani nepotřebovala čůrat, rozbrečela jsem se. Toaletním papírem jsem si uřela slzy a vysmrkala jsem se do něj a pak to spláchla do záchodu. Šla jsem do třídy a čekla na hodinu, pak když zkončila škola. Šla jsem domů pěšky, protože máma je na koncertu, protože je to zpěvačka. V tom do mě John narazil. "Sorry" řekl John. Usmála jsem se. "To je dobrý, tobě všechno odpustim", řekla jsem. Já koza, proč jsem to řekla? pomyslila jsem si. Divně se na mě kouknul a pak někomu mával, koukla jsem se komu, byla to nějaká blondýna, moc hezká s minisukní a dlouhýma vlasama, kterými pořád pohazovala. Doufám, že jse to jeho ségra, nebo sestřenice, pomyslila jsem si.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Vždycky na konci nějakého dílu bude, něco takovéhleho, jako sem teď napíšu.
Hádete jak to dopadne... Pište do komentářů vaše tipy a rady, které mi můžou pomoct v pokračování.
Doufám, že můj blog Vám přinese spoustu počtení